HARMONIZAČNÍ DNY 6. ROČNÍKŮ

 

Milí rodiče, prarodiče, kamarádi a všichni Chrastaváci!

Ve druhém týdnu školy jsme se vypravili na harmonizační dny. My všichni, žáci 6. tříd, jsme v pondělí nastoupili do autobusu směrem Český ráj vstříc novým zážitkům. Musely pro nás být vypraveny autobusy dva, protože nás byl rekordní počet a to 85. A tomu nám ještě škola přidělila tři pány učitele a tři paní učitelky. Máme podezření, že se domnívali, že bychom to v takovém počtu sami nezvládli, ale jsou to dospělí, takže jsme jejich rozhodnutí tolerovali a respektovali jejich přítomnost po celou dobu pobytu.  

 

 

Pokojů nám bylo na hlavní budově málo, tak několik z nás bydlelo v chatkách, pod bedlivým dozorem paní učitelek. Po počátečních rozpacích s ubytováním, které nás trošku vyděsilo (představte si, že nás nevzali do hotelu na Kanárské ostrovy nebo do chaty v Alpách a taky nám nešla připojit Wi-fi), jsme se rovnou vrhli na zábavu, kterou nám vyučující připravili.

            Z první aktivity jsme byli trošku nesví. Tak představte si, že Vás posadí do půlkruhu a pět dospěláků začne vyvolávat nějakého Selušu a ještě Vám řeknou, že až ho uvidíte, máte si stoupnout za ně. Pravda je, že nám některým pochopení pointy dělalo velký problém, ale náš skvělý učitelský dohled měl takovou trpělivost, že nakonec jsme všichni onoho boha viděli.

            V další hře jsme se rozdělili podle tříd a naším úkolem bylo se dle určitého znaku seřadit. Nesměli jsme u toho mluvit. Chápete to? Byli jsme na místě ani ne hodinu a učitele z nás už očividně bolela hlava. Nejspíše ve snaze nás unavit si vymysleli i hru na otázky, ve které jsme měli běhat, pokud nám někdo odpověděl na otázku „ANO“. Každopádně viděli, že neuspěli, a tak nás odpoledne nechali běhat do kopce, kam jsme vyběhli vždy, když jsme poznali melodii z pohádek, večerníčků nebo zpěváka či zpěvačku.

            Odpoledne jsme šli do lesa, kde nám učitelé škodili. Ano, škodili. Pořád nás učí, že si máme pamatovat informace, a když si je zapamatujeme, tak než je stihneme donést na základnu, chytí nás a dají otázky, díky kterým samozřejmě v 90 % vše zapomeneme. Před večeří jsme se šli také podívat na nedalekou zříceninu hradu Pařez.

            Učitelům očividně chyběla kultura, tak jsme jim večer připravili stínové divadlo, které bylo u některých opravdu povedené, to se musí uznat.

            Následující den jsme si šmákli na snídani a s radostí šli na další aktivity. Ve skupinách jsme se vzdělali v oblasti vlajek, které si jistojistě už nyní tak polovina z nás nepamatuje. Co si pamatujeme, tak to je tvoření vlajek, které budou zdobit naši třídu až do devátého ročníku (pak lze předpokládat, že se pohádáme, kdo si ji odnese domů, a smysl harmonizačních dnů přijde po čtyřech letech vniveč).

            Odpoledne jsme zabalili batůžky, nabrali svačiny a vyrazili do Prachovských skal, kde jsme se rozdělili na tři skupiny, které stoupaly na vyhlídky.

            Každopádně to, co nás čekalo večer, bylo epické. Diskotéka, kde se DJ stal pan učitel, byla neskutečná. Ani se nám nechtělo skončit a jít spát.

A pak to přišlo. Usnuli jsme a zanedlouho jsme byli znovu probuzeni na stezku odvahy. To je taky k nepochopení. Učitelé se hodinu snaží, abychom byli v klidu a spali, drží hlídky a chodí nás kontrolovat, ale jen co usneme, nás vzbudí a hurá do lesa. Nikdo z nás úplně nečekal, že by se v lese mohl pohybovat i někdo jiný, než jsme my, ale páni učitelé se rozhodli, že nás budou strašit. Někteří z nás to zvládli bez problému, ale samozřejmě se našli jedinci, kteří zaječeli tak, že všem ostatním tuhla krev v žilách (teď tvrdíme, že to celé bylo trapné a nikdo z nás se nebál, ale bylo fajn, že učitelé uznali za vhodné nekontrolovat ihned po příchodu do pokoje naše spodní prádlo).

A byl čas jet domů. Někteří z nás byli rádi, jiní by zvládli ještě pár dní. Můžeme konstatovat, že jídlo bylo skvělé, pan kuchař taky, akorát paní správcové se řada z nás dětí i všichni učitelé malinko báli, takže kdybyste tam někdy někdo zase jel, máme malý tip – uklízejte víc, než myslíte, že je uklizeno, a nejlepší bude, když jako dezert sníte i talíře a budete s ní v pohodě.

Moc jsme si to užili a jsme moc rádi, že nám přálo i počasí. Teď už zase sedíme ve školních lavicích a těšíme se na další a další zážitky, které jako novopečení druhostupňáci zažijeme.

 

Slovy všech šesťáků…

              K. Kohlíková, M. Šulcová, P. Burešová, T. Jerje, V. Severa, D. Ramírez

 FOTOGALERIE